Disegno veneto - Benátská kresba 16.-18. století

 Publikace k výstavě, která poprvé představila ucelený soubor benátských kreseb ze 16. až 18. století. V knize naleznte 72 vybraných děl, jejichž převážná část pochází z Moravské galerie v Brně a Národní galerie v Praze, kolekci doplňují mistrovská díla z kroměřížského zámku, Karáskovy galerie a ze Slezského zemského muzea v Opavě. Obsažena jsou jména jako např. Giovanni Bellini, Sebastiano del Piombo, Veronese, Palma il Giovane, Alessandro Turchi, Gaspare Diziani, Francesco Fontebasso, Antonio Canal zv. Canaletto, Giovanni Battista Pittoni, Giovanni Battista a Domenico Tiepolové a další..

Tradiční kořeny v byzantském umění, záliba v exotičnosti a atmosférické působení přímořské krajiny přivedly benátské malíře k vytvoření zvláštního stylu (maniera) založeného na světelném působení barevné skvrny (macchia), která se stala základem benátského malířství. Kolem roku 1500 se v umění obecně z velkého množství kreseb, které sloužily k přípravě uměleckých děl, začíná vyčleňovat autonomní volná skica. Taková kresba byla oceňována stejně jako obraz, socha či architektura. K jejímu rozkvětu došlo zvláště v 18. století v souvislosti se změnou mentalit a se zvýšeným zájmem o tento autonomní umělecký druh na trhu s uměním a se starožitnostmi. Benátští kreslíři pracovali bez předběžné anatomické průpravy uvolněným rukopisem velmi spontánně až intuitivně. Linie ztrácela na svém prvotním významu vytvářet dokonalou lineární formu, často nerespektovala proporce a byla narušována ve prospěch malířského a optického působení kresby. Benátčané upozaďovali detaily, a proto je nutné vnímat jejich kresby spíše jako celek. Volbou kreslířských prostředků, jako např. barevné křídy nebo štětce, často ve spojení s modrým papírem, dosahoval kreslíř efektních temnosvitných kontrastů. Z toho důvodu byla benátská kresba často charakterizována jako "malířská" (colorito), neboť se svým charakterem blížila malbě. .

Vyobrazení: 69 barevných půl a celostránkových