Zaniklá ves s tvrzí Týnec a Pecihrádek v Plzni

Tato publikace popisuje historií osídlení v okolí soutoku řek Mže a Úslavy v Plzni, zachycenou v písemných pramenech i podzemním archivu. Jeho osu tvořila po dlouhou dobu dálková obchodní cesta, která překonávala řeku Úslavu těsně před jejím ústím. Popisované území zůstávalo stále jedním z regionálních center plzeňské kotliny.

Ves Týnec vznikla při této cestě nejpozději ve 13. století, ale pravděpodobně mnohem dříve. Je možné, že jeden z meandrů starého koryta Mže byl tehdy upraven a takto získaná plocha, po ohrazení lehkým opevněním (otýněním), mohla v případě nebezpečí poskytnout vesničanům útočiště. "Otýněným" místem, který dal vsi jméno, ale mohl být i vladycký dvůr. Ve vsi Týnci bylo zpočátku několik původně vladyckých poplužních dvorů, které se postupem času dostaly do majetku plzeňských měšťanů a rychtáře. Za válek v 15. století Týnec zpustl, ale největší poplužní dvůr přetrval. Získal jej příslušník nižší šlechty Zikmund z Tryclar, který si tu vystavěl v samém závěru 15. století reprezentativní sídlo - tvrz. Na tomto dílu stálo kolem poloviny 16. století několik, snad čtyři až šest, poddanských dvorů, o jejichž prodejích se nám dochovaly záznamy v městské knize prodejů. Plzeň od poloviny 15. století postupně získávala samostatné díly Týnce; poslední zakoupila až v roce 1540. Poslední poddanský dvůr v Týnci zanikl nedlouho po roce 1560. Zánik vsi přežil jen největší vladycký, teď již městský dvůr, který ale po reorganizaci městského hospodářství a výstavbě nového městského dvora v Doubravce plnil jen úlohu vedlejšího nebo doplňkového provozu. V 17. či 18. století zřídilo město v tomto bývalém poplužním dvoře s tvrzí lazaret, léčebné zařízení především pro infekčně nemocné. Lazaret byl zrušen v roce 1824.

Na skalnatém ostrohu na druhé straně řeky, ve vzdálenosti 700 metrů od Týnce, si vystavěl neznámý feudál, snad někdy ve druhé polovině 13. století, valy a příkopy opevněnou tvrz či hrádek. Zdá se, že "Hrádek" s Týncem nijak majetkově nesouvisel; byl spíše samostatným zbožím. Jeho pozemky byly situovány na levém břehu Mže a zasahovaly až do míst dnešního Velkého Boleveckého rybníka, kterým byly částečně zaplaveny. Vlastní hrádek, jehož pozůstatkům se dnes lidově říká Pecihrádek, někdy počátkem 14. století vyhořel a již nebyl obnoven. Hospodářský dvůr stojící při něm ale fungoval dál až do závěru 15. století.

Z kolektivní paměti lidí dávno zaniklá ves Týnec i lazaret nezadržitelně mizí. Cílem této publikace je proto jejich připomenutí a snad i probuzení zájmu o místa, která ač leží uprostřed města, jsou dnes dokonale zapomenuta.

Autor: Jan Hajšman

Formát/vazba: 148 x 210 mm - sešitý

Počet stran: 60

Počet vyobrazení: 30

Vydavatel: Mikota, 2007