Příběhy Tichého údolí

Roztoky, první letovisko za hranicemi Prahy, splňovaly představu ozdravém a díky železnici i pohodlně dostupném venkovském bydlení. Jehonejvětší rozmach nastal v poslední třetině 19. století. Vedle právníků aředitelů bank jezdili na letní byt do Roztok obchodník s kávou, chmelemnebo kožešinami, exportér sardinek nebo uzenář. Část prostorů honosnýchvil s velikými zahradami sloužila jako letní byt rodinným příslušníkům,část byla obvykle pronajímána. Přestože měli majitelé domovské právovětšinou v Praze, zapojovali se do veřejného života obce, byli členyobecního zastupitelstva a finančně podporovali rozkvět letoviska. Jejichděti byly vychovávány k zodpovědnosti a lásce k tomuto místu i ke svévlasti.

Generaci majitelů vil však tvrdě zasáhla nacistická okupace, později inástup komunistické vlády.  Rodiny přišly o veškerý majetek, bylydeportovány z vlasti a mnoho jejich příslušníků přišlo o život; vkoncentračních táborech jich zahynulo více než čtyřicet.  Vily obsadiličinovníci Německé říše. Poválečná restituční řízení zkonfiskovanéhonemovitého i movitého majetku byla právně ukotvena dekrety prezidentarepubliky, které obsahovaly i omezení, citelně dopadající na židovskéžadatele. Nastupující komunistický režim nepřipouštěl nerovnost jakspolečenskou, tak materiální. Z  letních vil se staly domy k celoročnímubydlení, které nesloužily jen jejich vlastníkům, ale byly zabydloványnezvanými nájemci, jež určily místní národní výbory v době bytové nouze.Vily zabavené Fondem národního majetku, resp. později ve správě obce,byly dispozičně upravovány na nájemní byty s nevyhovujícími hygienickýmipodmínkami, zahrady byly parcelovány na stavební pozemky pro novodobouvýstavbu bez jakýchkoli regulativů. Jen některé roztocké letní vily mělyštěstí a dochovaly se v plné kráse, s původními architektonickými prvkya vzácnou zahradní vegetací.